C              Dmi7
1. Už jako kluk já měl rád les,
                                             G
   stál kousek za vsí a v něm jenom hajnej spával,
                   C            Dmi7
   v něm z dálky vlak i ze vsi pes
                                G          C
   zněli tak zvláštně, že si vzpomínám i dnes.
                                     Dmi7
   Jó, to byl čas mejch jahodovejch vin,
                                  G
   odřenejch loktů a kalhot od malin,
                C              Dmi7
   slunečnejch rán, strýčků a tet,
                           G            C
   pohledů z korun stromů dolů na náš svět.

2. A najednou jsem o kus dál
   a z toho lesa zatím skoro půlka stojí,
   jen lidí pár z těch, co jsem znal,
   je ještě naživu, a svět se točí dál.
   A stromů míň a lidí pořád víc
   rodí se do světa a smutně musím říct,
   určitej řád že už je v tom:
   tři blbci povstanou za jeden padlej strom.

3. Jó, kdyby zdál se smutnej svět
   někomu z vás, koho snad lidská hloupost trápí,
   já pochopil: nic nejde hned,
   co zkazíš za chvíli, to spravuješ pár let.
   A nemyslím si, že bych extra chytrej byl,
   já každou vlastní blbost draze zaplatil,
   tak když tě hňup naštve jak hrom,
   nezlob se, nekřič, vezmi rýč a zasaď strom,
   jó, když tě hňup naštve jak hrom,
   nezlob se, nekřič, vezmi rýč a zasaď strom!