Dmi
1. Už jsem dost zažil, prošel nahoru i dolů
                                      A
   a taky jsem se nechal zlákat od náboru,
      Gmi      C7            F             Dmi
   vždyť něco podepsat, to přece jde tak snadno,
    Gmi           C7           F            A
   jen když si zkrátím vojnu, tak ať žije Kladno!

2. Šachty a válcovny, tam, kde to voní dřinou,
   valcíři, horníci a já svou vlastní vinou,
   kluk chvíli po vojně urvanej ze řetězu,
   když platěj' obstojně, tak to i pod zem vlezu!
    Bb         C7             F
R: Co nás tam takhle přišlo, co jsme měli plánů,
    Gmi      A             Bb
   za první vejplatu jen džíny a pár flámů,
   C                  F                Dmi
   elita z ubytovny, dům mladých horníků (hutníků),
     G                           C7
   dvě postele, jedna skříň v malým kamrlíku.

3. Když ptáčka lapají, tka zpívají mu hezky,
   dodneška slyším pána, co mluvil jak z desky:
   co všechno brigádníkům, jaká zařízení,
   dnes už vím dobře: nevěř, když ve smlouvě není!

4. Někteří přivykli a zůstali tam dodnes,
   většina zmizela, to čas je někam odnes',
   mně z města nechtělo se na vesnici domů,
   tak jsem šel do hutí a k požárníkům k tomu.
R:

5. Já nechtěl do smrti bydlet na ubytovně,
   znám spoustu starejch chlapů, co tak žijou skrovně,
   buďto se rozvedli, či nenašli tu svoji,
   a byty stejně nejsou, pitím smutky hojí.

6. Tak jsem se pochlapil a z ubytovny zmizel,
   ženatej sehnat byt je taky pěkná svízel,
   když občas potkám známý, kteří jak já ví to,
   jak je na ubytovnách, je nám trochu líto.
R: Kluků, co zastavili svůj čas v zastavárně,
   nečetli nikdy od Steinbecka Na plechárně,
   do práce někdy jen, ať žije sladký čtvrtek,
   a z oken hospod chytaj' život, co jim utek'.