Vincent

Pavel Bobek

               G G4sus G
1. Stále stejnou tmou
                   Ami
   svítí plátno bloudících
               C7maj
   malíř půlnoc kreslí smích
        D                  G
   ten obraz píseň zpívá pojednou.

2. Stíny na kopcích
   ticho hnízd a moudrý sníh
   svál sem hřích všech dětských cích
   v těch barvách, které prosí tě pojď k nám.
     
   G         Ami7
R: Já už vím a znám,
   D7              G  Hmi
   co jsi tenkrát toužil říct
   Emi                     Ami
   a jak jsi trpěl pro své nadání
   D7         Emi
   učit lidi vidět víc,
                             A7
   však nebyl nikdo kdo by naslouchal,
   Ami7   D7               G
   snad dnes tu s tebou stál.

3. Stále stejnou tmou
   stejné louky tu hoří dnes
   mraky láká do nebes
   kde Vincentovi modré oči sní   

4. Jak jen pozmění
   barvy žhnoucích slunečnic
   vítr v tváři má pár skic
   to smýknul štětce touhy van Gogh sám.
R:
      
              Ami
*: A svět tě tak trýznil
   D7                G  Hmi
   tvou lásku splácel zlým
   Emi     Ami
   jen černé vrány nad  hlavou 
           Cmi
   ctí tvou mysl bolavou
       G              F            E7
   svět nazval velkou vášeň šílenstvím
      Ami
   a já chci ti říct Vincente, 
      C7maj
   že není nikde svět pro lásku 
   D7              G
   tvou se kterou bdím.

5. Stále stejnou tmou
   portrét v tichu muzejním
   něžná dlaň - hold váženým
   všem očím které nesmí rozumět

6. Prohlíží si prázdnou zeď
   a chlápka v cárech nejchudších
   v tvých růžích trn snad ostřejší
   než kord co slouží srdci divným hrám
   
R: Já už dávno znám,
   tak hledat musíš dál.