1. Že nejsi nevinná, 
   to tady každej ví, 
   každej tu dobře zná 
   chyby tvý výchovy.
   Ozdoba bulváru, 
   smrt mladejch srnečků, 
   co chytneš do spárů a hraješ herečku. 
   Královna avantýr 
   živená aférou, 
   beránkům lámeš týl,
   vlci se nažerou.
   Namátkou vybíráš
   si další ovečku
   a velkou srandu máš 
   z tý fronty blbečků.
   
R: Možná, že jednou,
   až budeš hodně stará 
   a oprejskaná
   ojetá stará kára,
   řekneš si že jsem
   to světlo za tunelem,
   který už nesvítí ti ti ti.
   Dneska bys řekla,
   co s tímhle primitivem,
   byla bys vzteklá,
   že denně smrdim pivem,
   až roky sečtem,
   tak už mě se svym tělem
   prostě nechytíš.
   
2. Já přece ve frontě
   taky jsem léta stál,
   koho máš na kontě 
   naštvanej sledoval.
   Přestože všechno šlo
   snad pořád dokola, 
   štěstí mě nenašlo, 
   nesedlo na vola.
   A vždycky jsem tu byl, 
   abych tě podržel,
   vždycky tvůj ústup kryl,
   jenomže bohužel
   nic není na věky, 
   už mě to nebaví,
   nechci do tvý řeky 
   vstupovat po druhý.
   
R: Možná, že jednou...
  
3. Až nohy dám,
   budu chtít jednou spočítat,
   tak na to dám,
   že budeš druhý housle hrát.
   Zavřenej krám,
   ze stovky různejch důvodů.
   Jenomže já 
   už budu trochu starej pes,
   co ještě dál
   nový kosti by neunes.
   Už bude čas,
   zkusit ty vrabce na střeše,
   a ty to vzdáš,
   holub v hrsti neuteče.
   Mý číslo zruš,
   já končím s tímhle trapasem,
   nechci se už
   honit za svým vlastním ocasem.