A                   E
Jednou, když padala noc na jejich
F#mi      D            A
těla odkrytá, někdo se kouknout byl
E                  A    E4 E
a všechny šaty jim vzal.
A                  E
Když se pak probudili v hotelu
F#mi         D            A
z chvojí zeleném, do noci svítili,
E              A  E4 E
měsíc je neohlídal.

A E    F#mi
Ví-íš, co se má stát, to se stane,
D   E              A   E4 E
z ráje déšť je ven hnal. 
   A E    F#mi
To ví-íš, nečetly osudy z dlaně,
D E           A   E4 E
zázrak se nekonal.

Ulice ožili hned, když se tam vedli bez šatů,
klebet a návrhů, že bys je nespočítal.
Zákon na ochranu všech jak srnky plachých milenců
neplatí dávno už, uličkou hanby jdem dál.

Víš, co se má stát, to se stane,
z ráje déšť je ven hnal.
To víš, nečetly osudy z dlaně,
zázrak se nekonal.

Víš, co se má stát, to se stane,
z ráje déšť je ven hnal.
To víš, nečetly osudy z dlaně,
zázrak se nekonal.