Zas padne noc
C F C F C
1. Někdy se zdá, že všechno se změní, že každá chvíle je praoceán,
G C F C
že blaženost bez okouzlení jsou jen výkřiky sibiřských vran.
2. Někdy se zdá, že to, co nás hřeje, je jistě cesta, která musí mít cíl,
jenže ta benátská tvář z kontrfeje je další práh, co jsem nepřekročil:
F C F C
R: Zas padne noc a svíčka se skácí, zvedne se vítr jak z pradávných
G
let,
F C F G C
zas padne noc a šílení ptáci obsadí bránu do přístavu Svět.
3. Ulice Penzy dnes svítily deštěm, břízy se chvěly v suchověji,
jako by opilým přály víc než těm, kdo se bezbranní probouzejí.
R:
4. Někdy se zdá, že polnice znějí, že každá chvíle je nebeská báň,
že každá láska je hráz beznaději, jenže čas – to je nelidská zbraň.
R: