Org.E
G C G
1. Padají stíny, ale není kam se hnout.
C G
Nedá se spát ani zapomenout.
D G
Mám pocit jako bych měl duši z oceli,
Emi D C G
a že mé jizvy ani slunce nezcelí.
D G
R: Není kam jít i když by bylo načase,
Emi D C G
ještě není tma, ale stmívá se.
G C G
2. Svůj pocit lidství jsem nechal někde v polích.
C G
Jako by za vším co je krásné, bylo něco co bolí.
D G
Přišel mi dopis tak milý, samý cit.
Emi D C G
Napsala prostě co měla na srdci.
D G
R: A já už ani nevím jestli ji poznám po hlase,
Emi D C G
ještě není tma, ale stmívá se.
3. Viděl jsem Londýn i Paříž pozdě k ránu
šel podle řeky až k břehům oceánu.
Padl jsem na dno světa, níž než umím říct
a v lidských očích už nehledám vůbec nic.
R: Jako by pravda byla vadou na kráse,
ještě není tma, ale stmívá se.
4. Přišel jsem na svět a zemřu aniž bych chtěl.
Všem se zdá, že se hýbám, jenže jako bych otupěl.
Jen stojím a myšlenky mi běží bůh ví kam,
už ani nevím před čím jsem utíkal.
R: I modlitba mi zní jako vítr ve vlasech,
ještě není tma, ale stmívá se.