Letí stín mraků krajinou, 
táhne nad lesem i nad vodou a před ním letím já. 
Proč mě ten stín stíhá nevinnou, 
děsí svou podobou a všechno utíká. 

Po zemi se plazí stín a všechno živé přikrývá, 
zář jezer hasne a květy sbohem. 
Uleť uteč pospíchej a zmiz nic jiného ti nezbývá, 
Nebe je jasné už jen nad obzorem,nad obzorem. 

Po zemi se plazí stín a všechno živé přikrývá, 
zář jezer hasne a květy sbohem. 
Uleť uteč pospíchej a zmiz nic jiného ti nezbývá, 
Nebe je jasné už jen nad obzorem,nad obzorem. 

Stín táhne nad hrobem, bubeník vzduchoprázdna i mrtví žárlí věz. 
Smuteční vrba srázná, tříští svou němotou hlas tam dole, tam dole, tam dole, 
pomlouvají nás.