Když padá déšť, 
řekni: jen víc a houšť,
ať zrno má z čeho růst.

Z trávy je louka 
a z písku je poušť,
a hody může střídat půst.

Ten, kdo z vás bez fištrónu není,
to, co chci říct, už asi ví.
Sešlápnout plyn a jet dál, co to dá,
dřív, než nám hlavy zšediví.

Já vždycky žil 
jak může a má žít chlap,
víno jsem píval, zpíval 
a rád jsem se smál.

Čas, který pádí, 
sem-tam i na mně šláp,
čert vem pár šrámů, 
ten život za to stál.

Ať jsou tu závěje, mráz, nebo hic,
listopad, září, či máj,
jsdi tu a vnímáš, buď rád, co chceš víc,
svět je tvůj míč, tak si hraj.

Foukat si bebí, to se nemá,
a lítost lidem nesvědčí,
tak se té zásadě uč radši dřív,
než tě sám život přesvědčí.

Já vždycky žil...

Čas, který pádí...