A                  Emi         Emi7           A
Nás bylo sedm romantiků netušících, že se všechno mění,               
                        Emi             Emi7          A
a stačilo pár okamžiků, patnáct let, to vlastně tolik není,
     F#mi                 
však sotva pátek odhoukaj, 
   C#mi                    Hmi   D E7
to pomyšlení každýho z nás svádí
    A                   Emi       Emi7       A
svý tělo sádlem obalený napasovat do maskáčů z mládí.

A                     Emi      Emi7        A
Léta kráse nepřidaj a nevyléčí naše ztuhlý klouby,
                               
jen v uších pořád zvoní blues,
   Emi         Emi7         A
co na mýtinách jazzman vítr troubí,
    F#mi                     C#mi                   Hmi   D E7
zas jdeme známým údolím, tak jako v čase naší zašlý slávy,
  A                     Emi        Emi7       A
a slova městem neředěná snášejí se do vyrezlý trávy.

    A                        Emi      Emi7      A
Pak čaj s příchutí jehličí a cigaretu zapalovat třískou,
                         Emi          Emi7         A
a kytaru vzít do klína a zpívat si tu píseň, kdysi blízkou,
     F#mi                
text není žádnej Kainar, 
      C#mi                        Hmi    D E7
dávno víme všichni, že je vlastně hloupá,
     A                      Emi        Emi7          A
tak proč nám slzí oči, není přece vítr a kouř vzhůru stoupá.

  A                     Emi          Emi7        A
A je tu konec víkendu a všechno jako v obráceným filmu,
                              Emi          
každej si schová do kapsy ten žhavej uhlík, 
Emi7         A
kterej ještě zbyl mu,
       F#mi                     C#mi               Hmi     D E7
[: ten uhlík, to je jistota, že všední dny člověka neumoří,
       A                   Emi          Emi7         A
   čas od času se podívá a řekne: je to dobrý, ještě hoří... :]