R: Jsem beduín
   co jde odnikud nikam.
   Příběh je poušť
   já pomalu si zvykám
   Tak žít.
   A žít neumím
   jen tak neklidně těkám,
   Dotek je spoušť
   a co od něho čekám
   nic víc...
   
1. Mám tisíc barevných představ
   o zemi písku a dlouhých stínů.
   Tisíc a jednu noc nespat
   chci v zemi zpěvů muezzinů.
   
2. Mám tisíc barevných představ
   cestou do oáz - vlhkých rtů.
   Toužit a nikdy to nevzdat
   po těle štíhlých minaretů...
   
3. Je jedno jakej směr
   na poušti hodin už se stmívá
   na cestě uvězněn
   čas klidně běží a já si zpívám:
   
   Mmmm...
   Óóóóó...
   
R: Jsem beduín...
   
   Óóóóó...