1. Měla panna, měla pána,
   byla do něj udělána
   a vše, co ten pán chtěl na ní,
   vše mu dala bez váhání.
   
   Jednou, když se z rande ulil,
   přistihla ho, jak se tulil,
   ta panna se naštvala
   a takto jemu napsala:

R: Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
   Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.
   To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost
   krutě utrhnul a zničil mou mladost.
   
   Snížek napadal na tu cestičku,
   cos mě vodíval po ní k lesíčku.
   Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
   Ty mě vynechej, já mám Tě víc než dost.

2. Jak ten pán si dopis přečet,
   začal hned jak dítě brečet,
   a že to byl čupr blonďák,
   sed a napsal koresponďák:
   Dej si, holka, dej si majzla,
   tys mi srdce z těla čmajzla,
   jak nepřídeš ve středu,
   tak just si něco provedu.
   
R: Podívej...

3. Šest vagónů s tendrem jelo
   přes to jeho mladý tělo
   a když tam pak kómis zašla
   jenom půlku z něho našla.
   Když nesli to tělo domu,
   pozvali tu pannu k tomu
   a ta panna urputná
   pronesla slova ukrutná:

R: Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
   já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.
   To je tím, žes ten mladej květ jen tak pro radost
   krutě utrhnul a zničil mou mladost.
   Louka zelená, neposečená
   na tý louce jen já jsem byla tvá.
   Podívej, `s mě miláčku k srdci nepřirost
   já Tě vidim půl a mám Tě víc než dost.