V září mne nehledej prší a svět je zlej 
zazvoním možná u dveří pozvu se dál 
v září mne nemiluj couvej a nebo stůj 
býval tu pokoj s ložnicí po tmě ses bál 
to jsem já kdo ti nevěří za oknem právě hoří Řím 
v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár 
to jsem já kdo ti nevěří není mír je jen příměří 
ozvěna chůze na schodech iluze spár 
v září mne nechtěj mít před bouří bývá klid 
odplouvám mořem koberců a řekou snů 
v září mne neprobuď snídat už nemám chuť 
snídám jen ticho sametů a z tváří sůl 
to jsem já kdo ti nevěří stačí jen fouknout do peří 
v zrcadlech zůstal matnej dech v něm písmen pár 
to jsem já kdo ti nevěří zazvoním možná u dveří 
ozvěna chůze na schodech iluze spár