G                            D
1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
                           G
   to se život nejvíc usmívá,
                                 C
   pozděj holka s mašlí sní ti polárku
              G                D         G
   a začneš chápat, jak to v světě chodívá.
   
         G                  Hmi Emi G       D    G
R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží,
                            Hmi Emi G          D   G
   to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží.
   
    G                          D
2. V parku ti pak bere věci na hraní,
                            G
   všichni se tý holky zastanou,
                                C
   když ji zbiješ, musíš dělat pokání,
              G             D           G
   a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou.
   
R: To vadí...

    C                          G
*: Ty marně čekáš potají svůj den,
    C                       G                    D
   čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen.

    G                        D
3. Pak ta holka jednou mašli vymění
                         G
   za paruku v barvě havraní
                             C
   a ty z toho jako socha zkameníš
              G             D         G
   a začneš chápat, že to láskou zavání.
   
R: To vadí...

    G                            D
4. Začneš toužit po svým modrým kočárku,
                           G
   když ti holka s jiným uniká,
                                  C
   zkusíš hledat štěstí v plném pohárku
              G             D        G
   a začneš chápat, že se marně neříká.
   
R: To vadí...
          C              D          G
   + Snad najdeš mír   u nebe zápraží