C  
Dnes obloha se kaboní
G#dim/F               E7
jak zlopověstné znamení.
A7sus4                       Am7
A k tomu někdo zazvoní tak naléhavě.
F   
Ten zvonek nechám odeznít.
Edim/Bb                    A7
Vždyť nad tím, kdo to mohl být
D7sus4                  Dm7
se klidně můžu zamyslit nad lógrem v kávě.

Bb 
Pak mě však zmůže zvědavost.
D7/A
Ach, co to bylo za blbost?
Gsus4 
Když otevřu, tak vstoupí host
Bb/F
s tak divnou tváří.
Edim 
Vlasy jak popel z cigaret
C+/C 
a notně popraskanou pleť.
Fsus4 
A rozpačitě říká "Hleď!
Bb7 
Jsem tvoje stáří".

   Ab  Eb/G  Fm   Ab/Eb    Db                  
R: "Já jsem tvé stáří... pozvi mě dál“  
   Ab  Eb/G  Fm   Ab/Eb  Db  Ab/C   
   "Já jsem tvé stáří“   
   Bbm  Db/Ab  Gb  Db/F  
   „pozvi mě dál“   
   Ebm  Ebm7/C# Ebm6/C  Ebm/C  Ebm7/C# 
   „pozvi mě dáál“   
   Bb   F/A  Gmi  Bb/F  Eb  
   Bb   F/A  Gmi  Bb/F  Eb  G  G  
   „pozvi mě dál“

Když vůbec nic mu nevěřím,
proč mráz mi běží páteří?
A s mrazem horko soupeří
a krev mi vaří.
Vždyť žádný odznak nevytáh,
tak kam se šourá v bačkorách
a přitom říká "Žádnej strach,
jsem tvoje stáří".

Jak pavučina má svůj kout
a odtamtud se nechce hnout.
Jen cestou stačil utrhnout
list v kalendáři.
Teď tady sedí v županu.
Já neznám žádnou obranu,
když říká: "Už tu zůstanu.
Jsem tvoje stáří."

R: "Já jsem tvé stáří..."

A já mu na to povídám,
že sotva třicet roků mám.
To přece ještě spočítám,
ty sedmilháři.
Jen koukni. To je rodnej list.
Tak nasaď brejle a zkus číst.
A až to přečteš, rovnou zmiz
kam patříš, stáří.

Host na to: "Co je počet let?
Znám chlápka, ten má v úctě svět
a přitom devadesát pět,
ten mládím září.
Ty ale klidně odzíváš
snad všechno, nač se podíváš.
Už strašně dlouho v sobě máš
své vlastní stáří."

R: "Já jsem tvé stáří..."