OrgF.

     D           A         Hmi
1. Vločky jsou hvězdy, co nehasnou,
     G          D        A D A D
   když slunce vystrčí hlavu,
                 A       Hmi
   jedna z nich ležela před masnou
   G            D       A D A D
   uprostřed vzteklýho davu.

2. Bylo to minulou sobotu,
   dostali hovězí přední,
   ona koukala zoufale na botu,
   která se zjevila před ní.
     Bb         Dmi
R: Dlouho se v rozpacích
      Gm7    G7
   strojila v oblacích
     A7       Bb7       A7
   pro tuto sváteční chvíli.
    Bb       Dmi
   Po vzoru básníků,
    Gmi7    G7
   za cenu zániku,
    F      Gmi7
   letěla, aby svět
    Ami7      Bb
   byl aspoň na chvilku
    D          D/C D D/C D
   nevinně bílý.

3. Pak řezník vytáhnul roletu,
   nikdo si nevšiml asi
   té vločky středního doletu
   s náloží něhy a krásy.

4. Zmizela pod jednou z podrážek,
   na vločkách jaksi se nelpí,
   leda kdyby tak pronikla do drážek
   nějaké Gottové LP.
R:

5. Nebuďme ke vločkám neteční,
   to pro nás v bolestech tají,
   aby nám v dutině lebeční
   nezbylo jen, co kde mají.