Tu dívku, s kterou spal sám velký pruský král, 
sám velký pruský král, 
tu spravedlivý dav dohola ostříhal, 
dohola ostříhal. 

Za nepřípustný zvyk /: říkat:"Ich liebe dich" :/ 
dostala paruku /: a z módy vyšlý střih. :/ 

Vlastenci stateční /: bděle ji hlídali :/ 
a střihačovi psů /: tu hřívu vydali. :/ 

Snad jsem měl pozvednout /: za její rouno hlas, :/ 
měl jsem se možná prát /: a zachránit ten vlas. :/ 

A já jsem jenom stál /: a nevěděl, co říct, :/ 
mám ze střihačů strach, /: zvlášť, když jich stříhá víc. :/ 

Zíral jsem na ten zjev, /: jak když mě udeří, :/ 
a pak povídám jen: /: "Škoda těch kadeří." :/ 

A koukám: jedna z nich /: se válí u cesty, :/ 
dám si ji jako květ /: do dírky u vesty. :/ 

Znamení na klopě /: se těžko utají, :/ 
střihači copánků /: mě podezírají. :/ 

Že prej to tupí vlast, /: takový jednání, :/ 
tak nemám metály /: a vyznamenání. :/ 

A mně to nevadí, /: a já se nezlobím, :/ 
ta kadeř je můj řád, /: a tou se ozdobím. :/