Cmaj7                Ami7 
A1. Napsal jsem si píseň, je to píseň tato, 
    Dmi7            G7 
    melodie nic moc, ani slova žádné zlato, 
    napsal jsem ji jen tak, z radosti a štěstí, 
    že už zase mohu, nikdo nehrozí mi pěstí. 
 
             Cmaj7          Ami               Dmi7 G7 
B1. Píšu co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá, 
    a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
    Já ho chápu, já mu rozumím, 
    já jinak písně skládat neumím, 
    možná že umím, ale nechci, 
    možná jsem propadl v poslední lekci. 
 
    Propadl pozlátku peněz a slávy, 
    jenže co s tím, když mě to tak baví, 
    milý pane, promiňte že hraju, já se kaju. 
    Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
    zvolna mizím. 
 
A2. Napsal jsem si píseň, sloku, refrén, sloku, 
    tak nějak to dělám už třicet pět roků, 
    Celé dlouhé roky, v levné masce barda, 
    hraju si a zpívám a bavím se jak malý Jarda. 
 
B2. Hraju co chci, co se mi chce, co mé srdce žádá, 
    a pan kritik, hudební znalec, z toho strádá. 
    Pro něj jsem šejdíř, pro něj jsem kujón, 
    pro něj jsem prošlý slepičí bujón, 
    pro něj jsem bluma spadlá z višně, 
    děvkař a frajer tvářící se pyšně. 
 
    Zhouba národa, špatný vzor, 
    krycí jméno Never more, 
    promiňte všichni, že ještě hraju, já se kaju. 
    Promiňte všichni, domácí i cizí, já už mizím, 
    pomalu mizím.