Muž se srdcem kovboje

Jakub Smolík

Muž se srdcem kovboje 
se městům vyhýbá,
a spává někdy ve stoje
pokud má na spánek čas, 
on jeten jeden z tisíce, 
neumí doma spát, 
i za mřížema věznice 
v duchu stáda musí hnát. 

Srdce ve tvaru podkovy 
neumí na místě stát, 
srdce ve tvaru podkovy 
nemůžeš vážně prý brát, 
když láska cestu zkříží jim, 
je z chlapa doma jenom stín, 
kluků se srdcem toulavým, 
těch se svět prý už nezbaví. 

Muž se srdcem kovboje 
jen sám se protlouká,
a slepý nosí náboje 
a nebi country zpívává, 
dvě ruce má jen na práci, 
každej s cejchem samotář, 
a úsměv co se neztrácí 
a pádlo za polštář. 

Srdce ve tvaru podkovy
neumí na místě stát,
srdce ve tvaru podkovy
nemůžeš vážně prý brát,
když láska cestu zkříží jim,
je z chlapa doma jenom stín,
kluků se srdcem toulavým,
těch se svět prý už nezbaví.