D                              G 
*: Můj kamarád je od novin, otevřená hlava, 
          A7                                    D 
   chtěl, abych nechal ptákovin a básně začal psát, 
                                         G 
   prej dívat se už nemůže, jak obchází mě sláva 
                   D   Hmi   Emi  A7    D 
   ať píšu, že mi pomůže a zveřejní je rád. 

 
         A7 
1. Tak všelijaký chytrosti si přemílaje v mozku, 
        D 
   nad lahví inspirace, co jsem koupil u kiosku, 
       G 
   pak ohryzanou tužkou, nežli změnil jsem se v trosku 
      A7                               D 
   já namaloval hned pár duchaplnejch vět. 

 

2. Že nikdo není bez chyby a chybovat je lidský, 
   že není proč se dluhů bát, ty mají dneska všicky, 
   že holka nemá vypadat vyzáble, rachiticky, 
   nebylo celkem nic a vešlo se tam víc. 

 

3. Že i s diplomem na hlavu je nutný dál se učit, 
   že za lásku a počasí nemůže nikdo ručit, 
   že zbejvá makat jako ďas, když nechce nikdo pučit, 
   já krasopisně psal a slůvka neškrtal. 
 

4. Že lepší je si zpívat, nežli rvát se cestou s flámu, 
   a marný sliny polykat u snědenýho krámu, 
   že sám pak těžko vylejzá, kdo vykopal ti jámu, 
   a když mi došel dech, řekl jsem si: Už to nech! 
 

5. Když čet mý pravdy životní, pěkně to s ním seklo, 
   ty verše byly prvotní a proto žádnej med, 
   já nenechal je v šuplíku aby se jednou řeklo: 
   Byl představitel básníků, co nedobyli svět.