Ze všech těch dní ospalých 
Ze všech těch míst zbořených zdí 
Prašnou krajinou s mraky v očích 
Kolikrát šel jsi sám.
Máš v zádech tu zášť 
A z únavy plášť 
Ale víš že svoji touhu už neztratíš 
Ta může tě splést 
Chceš jednou z těch cest 
Přesto jít 
Dokud se v dálce nespojí. 
Jak noční pták poletíš 
Nad krajinou slunce je níž 
Celá staletí nás teď míjí 
Ty to víš.
Máš v zádech tu zášť...