Jsou břehy na něž dohlídnu, a přesto není dnů,
kde cestu k nim bych zase neodložil.
Moře vždy zdá se neklidný a vrší se ty dny,
kdy prožít moh jsem víc, než co jsem prožil.

Vím to, že můžu, mířit dál a výš, jenom mě
děsí délka tras, vím to, že můžu, opustit svou
past, vždyť život není Alcatraz.

Brána ani mříž, nebrání mi již, není tu sing sing,
vrata dokořán, drží mě jen strach.

Zda vše zahodit, začít znova, zda vše zahodit,
začít znova, zda vše spálit, ať smím dál jít.
Jít za přeludem, či se schovat a dál klít,
ve svým pohodlí.

Zda vše zahodit, začít znova, zda vše zahodit,
začít znova, zda vše spálit, ať smím dál jít.
Jít za přeludem, či se schovat a dál klít,
ve svým pohodlí.

Jsou slova, který chtěl bych říct, každej den
mi víc, nevyřčený na jazyku, tlačí.
Slova, co chtěl bych vrátit zpět, a tak
vydržet, zkouším tohle trapný ticho radši.

Vím to, že můžu, hledat něco víc, i když
mě děsí délka tras, vím to, že můžu,
měnit směry zas, vždyť život není Alcatraz.

Brána ani mříž, nebrání mi již, není tu sing sing,
vrata dokořán, drží mě jen strach.

Zda vše zahodit, začít znova, zda vše zahodit,
začít znova, zda vše spálit, ať smím dál jít.
Jít za přeludem, či se schovat a dál klít,
ve svým pohodlí.

Zda vše zahodit, začít znova, zda vše zahodit,
začít znova, zda vše spálit, ať smím dál jít.
Jít za přeludem, či se schovat a dál klít,
ve svým pohodlí.

Brána ani mříž, nebrání mi již, není tu sing sing,
vrata dokořán, snad překonám ten strach.

Chci vše zahodit, začít znova, chci vše zahodit,
začít znova, chci vše spálit, ať smím dál klít.
Jít za přeludem, co mě volá a ne pít,
ve svým pohodlí.

Chci vše zahodit, začít znova, chci vše zahodit,
začít znova, chci vše spálit, ať smím dál klít.
Jít za přeludem, co mě volá a ne pít,
ve svým pohodlí.