Ami
1. Jednou jsem ucítil v noci ze spaní, 
   Dmi
   na levý rameno podivný klepání,
   E7                                 Ami
   sádrovej trpaslík vedle mé postele stál.
   Ami
   Nejdřív se pochlubil červeným kabátkem, 
   Dmi
   potom mě nazval prašivým tulákem,
   E7                                Ami
   já se mu celou noc do očí hlasitě smál.
 
   Dmi
   Mám o svým životě vlastní představy, 
     Ami
   v umělý zahradě spát mě nebaví,
   E7                               Ami / A
   každý má místo, kde se cítí jako král.
 
   A
R. Já mám svý místo, kam jezdím rád,
             D
   stojí tam bouda, není to hrad,
            A                      E7              A
   je sbitá z prkýnek, získaných z bedýnek na margarín.
           A
   Někomu vetchá může se zdát, 
           D
   není to klam a když jdu spát, 
               A              E7                A / Ami
   vidím k svý potěše, dírama ve střeše ultramarín.
 
2. Trpaslík měl ale hádavou náladu, 
   nedal si sáhnout na svoji zahradu,
   na čápa s dřevěným zobákem, kterého znal.
   Se slzou v oku vzpomíná na skalku, 
   umělej potok a skleněnou fialku,
   já se mu celou noc do očí  hlasitě smál.
 
   Nemám rád barvou natřený kamení, 
   umělej potok, co z kohoutku pramení,
   každý má místo, kde se cítí jako král.
 
R. Já mám svý místo, kam jezdím rád, 
   stojí tam bouda, není to hrad,
   je sbitá z prkýnek, získaných z bedýnek na margarín.
   Někomu vetchá může se zdát, 
   není to klam a když jdu spát, 
   vidím k svý potěše, dírama ve střeše ultramarín.