Už hnízdo poklopce je ptákem opuštěno 

říj trvá však a žádostivost vzteklá 
teď slídí v ulicích ve tváři obsah pekla 
a leká děvčátko jež čurá roztaženo 

Chrochtá kol hampejzů a cinká zlaťáky 
běhny nejtlustší si domů odvléká 
o řiť tře se jim a stále navléká 
tam v houštince kde čižba na ptáky 

Spadlé břicho mu stále natřásají 
válí se řehotem nad jeho měkkotou 
omdlí-li chlípností vzkřísí ho sprchou svou 
a hadrem prsů tvář mu otírají 

Když zrudne dočista a raní jej mrtvice 
vše mu ukradnou a rychle prchají 
on sténá oči v sloup však ústa hledají 
vlhkost klína a oblost zadnice