1. Brána města se otvírá a vyjíždí průvod,
   nekonečná řada mužů na koních.
   V srdcích tepe touha, hlavy hrdě vztyčené,
   pohled někam za obzor mají upřený.
   Odjíždějí do dálek pod vlajkami s křížem svým,
   kdy se vlastně vrátí nikdo netuší.
   Nikdo netuší.. 

R: Cestou jedou rytíři, cestou dalekou,
   vítr prachem zavíří za výpravou křížovou.

2. Ve jménu jejich boha, ve jménu jejich víry,
   ve jménu jejich zbraní a ve jménu kořisti.
   Jedou s nimi kněží, co maj drátěný košile,
   co jim budou žehnat před každičkým útokem.
   Jedou pod vlajkou s křížem vstříc své budoucnosti,
   jaká vlastně bude nikdo netuší.
   Nikdo netuší...  

R: Cestou jedou rytíři...  

3. Roky tiše ubíhají a ten průvod řídne.
   Trýzeň, nemoc, bída, hlad, kdopak je sem zval.
   K tomu ještě nepřítel, který domov brání,
   domov, co každý z rytířů v dáli zanechal.
   Nezbývá než cesta zpět pro ty co ještě zbyli,
   pod zbytky vlajky s křížem, kdo by to byl tušil.
   Kdo by to byl tušil...  

R: Cestou jedou rytíři...  

4. Brána města se otvírá, vchází do ní průvod,
   Vrací s s hlavou sklopenou, zbylo jich jen pár.
   Kdo vrátil se zdravý, může být vlastně šťastný,
   třicetiletí starci s vlasy ze stříbra.
   Když odjeli do dáli pod vlajkami s křížem svým,
   že se takhle vrátí, nikdo netušil.
   Nikdo netušil...  

R: Cestou jeli rytíři, cestou dalekou,
   vítr prachem zavířil za výpravou křížovou.