Jsem spoutanej, chodbou mě vedou za mříže
Nemám strach, ale ptám se proč 
Ti, co nepřežili, ve zdech vyrytý mají kříže
Z matrací je cítit moč

 Pořád ptám se proč, ptám se proč

Hlavu vložím do dlaní, rozmyslím si, co budu psát
Prsty do zdi ze spaní, život mě to bude stát
Ani čas neodstraní moji touhu na návrat
Zbytečný je modlení, zkejsnu tady napořád
 
Sám zavřenej a sklíčenej jsem ve svý cele
Pískot v uších je jedinej zvuk
Jak dítě teď tu pláču a po celým těle
Pot mi teče, vždyť jsem ještě kluk
 
A mám strach z nápisů na stěnách