Vítr z Karpat

XIII. století

V temnotách teď měsíc září
Slunce skrývá svoji tvář 
Cáry mraků deštěm zdobí 
A blátem cesty sama klopýtáš 

Nový den se v slzách rodí 
Oblékáš svůj černý šat 
Vlasy havranů ti září 
A polibek hladí jak vítr z Karpat 

Zase ptáš se, jak bůh soudí 
Co je hřích a úděl náš 
Jenom ticho provází tě 
A odpověď v sobě ukrýváš 

[:K ránu opět svíce zhasnou 
Deštěm noci přicházíš 
Na tvůj oltář slzy spadnou 
A modlitbou mě ze sna probouzíš:] 

Přicházím jak měsíc vlků 
Padá anděl na tvůj klín 
Někde v tmách se úsvit rodí 
A vítr z Karpat polibek přináší