G        C        G
1. To ráno se zdálo jak největší z dárců,
    D                    G    C   G
   jediný blázen těch chvil, bohužel,
            C          G
   není to málo, když karneval starců
    D                  G
   ještě tu tančil a zněl.
         C                    G
R: Ten sbor bledých pánů už přechází řeku,
        D                  G
   ta hladí jak listí, co na klíně mám,
         C                    G
   chci zůstat v tom ránu až do konce věků,
     D                G
   zpívat, rozbít se tam.

2. To ráno se chvělo jak hospodský dveře,
   když uvnitř se zpívá, pije a jí,
   jen zpocený tělo a klíč k nedůvěře
   z nocí mi přebývají.
R:
R:
R:
R: