Menu
A+ A A-
     A
1. Suzanne, místo má, je skryté blízko břehů
        Hmi
   sedí tam a proud ji zná a ty závidíš tu něhu,
          A
   i když víš, že pouze blázen má dost sil nést vločku sněhu
          C#mi                           D
   a když svírá vítr v dlaních, tak chce dát nebi duhu
        A                      Hmi
   a ty neumíš to říci, jak se její lásky zříci,
          A                        Hmi
   víc už nemáš a jsi prázdný, ona říká chyť mi mlhu,
            A
   z jejích vláken spleť tu touhu.

        C#mi
R: A ty náhle vstaneš v běhu poznáš
   D
   svět je ve vás dvou a ty
   A
   náhle věříš světu, dokud
   Hmi                     A
   dál tvé tělo plní myslí svou.

2. Pan Ježíš byl jen lodník, mořem šel měl suchou nohu,
   pak se dlouho na svět díval ze své věže v divném slohu
   a sám poznal se smutkem, utopeným nepomohu
   řekl: lidé budou mořem plout a myslel tím jen slzy
   a on sám to poznal brzy, nechal nám jen pár slov ryzích,
   nelidským lidstvím zničen,
   on zvedl nás přesto všechny kousek výš.
   
R: A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou
   a ty náhle věříš sobě dokud on tvé tělo plní myslí svou.
   
3. Teď Suzanne dá ti dlaň, ve své skrýši blízko břehu
   právě obléká ji řeka ve svou nekonečnou něhu
   a jak slunce stéká z nebe tisíc velkých kapek medu
   jimi zlátne celý kraj a lodě plují do přístavu,
   vidím spoustu lidí tančit, vidím zlaté děti ráje,
   jak nám chrání naši lásku,
   jak ji chrání jednou pro vždy ó Suzanne v tvých očích.
   
R: A ty náhle vstaneš v běhu, poznáš svět je ve vás dvou
   a ty náhle věříš v lásku, dokud dál tvé tělo plní myslí svou.