Menu
A+ A A-

Balada ze suterénu

Václav Neckář

        C                       Am7/9
1. Před dlouhou řádkou let, nad vchodem nápis Svět,
        C                 G
   tiše potýkal se s temnotou.
   Dmi               Bbar
   Přítmí diskrétní, lokál v kterém zní,
   Dmi           G            C
   šlágr, s nevýslovnou tesknotou.
   
   A vrchní korektní představil dámy koketní,
   pro ty, co trpí samotou.
   A dámy nabídly, své city s líčidly
   a stejná slova: „ s tou, či s tou ?“

            G    F          C
R: Jen pojď dál, jen schodů pár,
            G     F        C
   jen pojď dál, svět není stár,
            C    F       C            G
   jen pojď dál, ten suterén zná tvůj sen.

2. Potom byl zde malý bar, ve kterém jazz band hrál
   a myšlenky tu houstly jako dým.
   Avantgardní básníci, sepsali zvláštní petici
   písmem neviditelným.
   
   A když pak válkou šílel svět, tak byl tu lazaret
   a dívky s něhou nevšední.
   Brali osud do dlaní, andělé z ulic seslaní
   slyšeli z dálky stále znít :

R: Jen pojď dál  zná tvůj sen.

3. Dlouhou řádku let byl starý dobrý svět
   jen skladištěm věcí bezcenných.
   Jen tma a čas a prach překročili jeho práh,
   až dnes tu opět zazněl smích.
   
   Před vchodem lidí zhluk, uvnitř narváno a hluk
   teď právě diskotéka začíná.
   Každý tančí do sebe a zvedá ruce do nebe,
   tak kdo jsi ještě dnes vzpomíná ?

R: Jen pojď dál  tvůj sen.