Co se v mládí naučíš, je prej základ moudrosti 
Jenomže ve stáří najdeš jenom snůšku blbostí 
A jak dlouho trvalo ti nežli jsi to pochopil 
Že jde o to, zapomenout, co ses v mládí naučil 

Sotva jeden začne chodit, na vlastní se postaví 
Už ho nutěj nosit hadry zděděný po fotrovi 
A už mu lámou do palice všechnu moudrost života 
A už mu jeho radost krade zbytečnost a nicota 

Putuji sám 
a na cestu se ptám 
bílých oblaků 

Ale všechny velký věci byly dávno řečený 
A všechny velký knihy už byly dávno napsaný 
A všichni velký lidi už hnijou dávno pod zemí 
Zbyli jsme tu sami, jsme v prdeli, jsme ztracený 

Putuji sám 
a na cestu se ptám 
bílých oblaků 

Tak pořád jseš jak na trní a nevíš, co tě naplní 
Laciný štěstí? Instantní duchovno? 
Hledáš, co tě zachrání od trpkýho poznání 
Že co ses v mládí naučil, je ve stáří na hovno