Měl v očích všechny hvězdy a srdce věrné tak,
Že člověk začal věřit pomalu na zázrak.
Na těle plno jizev, byl gentleman a fér,
Z Evropy zpátky vítal půlnoční bombardér.

Tenhleten vlčák Ant, to jméno z Čech měl od mala.
Věrný pes vlčák Ant, měl tvář, co nikdy nelhala.
Můj přítel vlčák Ant, ten, co proléval s námi krev.
Tenhleten vlčák Ant, byl letec RAF.

Pro přátele své dýchal v ledové tříšti vod,
A radoval se s nimi když objevil se bod.
Netušil, proč mu dali, na hruď ten lesklý kříž,
To za statečnost řekli, a že byl k smrti blíž.

Ant bylo jeho jméno, co z Čech měl od mala,
Tvář rozumnou a němou, co nikdy nelhala.
Byl stále malým klukem, jenž vojákem se stal,
A radoval se pyšně, když pozdravil jej král.

Skončila divná doba, válka ji říkali,
Poprvé spatřil lidi, jak štěstím plakali.
Třináct a půl mu bylo, když Pánbůh si ho vzal,
Psí duši Ant měl věrnou, tak takhle jsem ho znal.