Óóó, v rukou pevně otěže,
svých chtění chtěl bych mít.
A vše lidské, nízké, morální,
v sobě na prach rozemlít.

A vyblít ten jed,
tu nucenou stravu,
jenž dáví mne a zkrátka drží.
Abych neurval z okovu sama sebe:
bych zde pak setrval stěží.

To vyplenil bych miliardy hnid,
v podobě pohromy globální.
A odvšivil od lidstva navždy matku zem,
smrtonosným kolapsem.