1. D                  A7              D
   Za dob mý mladosti bejvaly radosti opravdu upřímnější.
   Tenkrát i holčičky byly jak větvičky tak nějak ohebnější.
   Abych si na všechny pamatoval, tak jsem je do srdce zapisoval,
   teď jsem v tom notesu poslední adresu nadobro vygumoval.

R: Když člověk přichází do let, všecko ho začíná bolet.
   Už se ti mládenče nohy třesou, už tě na rozhlednu nevynesou.
   Spatříš-li děvčátko vnadné, kámen ti ze srdce spadne.
   Hned se ti navrátí na sto procent ztracený temperament.

2. Šel jsem za Aničkou na půdu se svíčkou, vtom jsem se s někým srazil.
   Andulčin pan otec hnal mě až na kopec a tam mně jednu vrazil.
   To mě tak trošičku zarazilo, že mně až po zádech zamrazilo.
   Klobouk mi pošlapal, svíčkou mě pokapal a to mě urazilo.
R:

3. Bejval jsem jako kluk úplnej hromotluk, urostlej jako jedle.
   Holky jsem proháněl, k zoufalství doháněl, ale teď už jsem vedle.
   Život mi ubrousil řádně hrany, po dlouhý cestě jsem uťapaný,
   už na nic nečekám, dávno vím, že už mám svůj příděl vyčerpaný.
R: