Menu
A+ A A-
Na jevišti - prkna bez koberců -
a v nejpohodlnějších fotelech
skupinka tří herců a před nimi Coca Cola,
jak v nejluxusnějších hotelech.

Toť úvod do hry nové, žádná hospoda,
dost je tragédií, proto předstupuji s hrou:
To je pohoda, jó, to je pohoda...
To je pohoda, jó, to je pohoda...

První herec vyčká, až vzadu v sále ztichnou
a do lidí se nivě podívá.
Pak mírně přivře víčka, až dámy lehce vzdychnou,
situace jemně dráždivá...
A až chvíle bude zralá jako jahoda, pak první herec praví,
elegantní, dravý:
To je pohoda, jó, to je pohoda...
To je pohoda, jó, to je pohoda...

Druhý herec počká chvilku mnohem kratší,
jen co divák jeho akci vytuší
pak měkce jako kočka,
když nám tlapku na hruď vtlačí
se do ušáku vnoří po uši - ták.
A až diváka si najde ta volnost, svoboda,
pak docela jistě, s dikcí, řekne čistě:
To je pohoda, jó, to je pohoda...
To je pohoda, jó, to je pohoda...

Třetí herec beží, aby to mělo hloubku,
se svým křeslem až tam na rampu.
A po těle se zježí aspoň tisíc chloupků,
když nad sebou zapne letlampu.
Tím proteplil svou akci, žádná náhoda
a dost vyzývavě vzkřikne - proti vřavě:
To je pohoda, có, to je pohoda...
To je pohoda, có, to je pohoda...

A divák se též přidá, jak se dneska sluší
a už mu vůbec nic neschází
a že to jde, no vida, souznění všech duší,
představení končí v extázi (a pohodě).

A cestou domů ještě v tramvaji si všichni text hry říkají,
takže vlastně představení ještě pokračuje,
a se divadlo životu víc přibližuje. Jé...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...
Je to pohoda, jó, je to pohoda...