D, G, F#mi, Emi, A
 
D                   G F#mi
Nerad bych zapomněl rána,
      Emi           A
která začala u loučení,
D                 G  F#mi
já, šedá promoklá vrána,
     Emi               A
jsou trestem i odpuště ním..
D7                     G
Možná jsem chtěl jenom zkusit,
    A               D   A7
zda vůbec se zapome ne, 
D         F#mi   A
že štěstí může i dusit,
        Emi    A  D
když mi voněla do ramene..

To po té vůni se stýská
a šeptání třetího druhu..
V dálce se nad Tatrou blýská,
když ji svlékám - němého sluhu..
S půlnocí otvírám průhledy,
kde koukám se do minula..
Po svém žijou si staré pohledy,
vůně z poutí, co vyvanula..

To po té vůni se stýská,
po šeptání jiného druhu..
Rudě se nad Kladnem blýská,
když oblékam němého sluhu..
Zesmutním, bože, kde jsou
střípky pohybů, melodií..
I všichni ti, kteří už nejsou
asi v nás, dokud nepůjdem žijí..

Nerad bych zapomněl rána,
která začala u loučení,
já, šedá promoklá vrána,
jsou trestem i odpuštěním..
Možná jsem chtěl jenom zkusit,
zda vůbec se zapomene,
že štěstí může i dusit,
když mi voněla do ramene..

Možná jsem chtěl jenom zkusit,
zda vůbec se zapomene,
že štěstí může i dusit,
když mi voněla do ramene..