Gmi                    Dmi      Fmi                Cmi  D
1. Možná, že člověk časem ohne se, to aby blíž k zemi měl 
   Gmi              Dmi      Fmi                Cmi  G
   a potom sám zemí stane se a všecko, co kdy chtěl.

           Cmi                   Fmi                        B
R: Ó větře duj, každý můj, každý krok a každý vdech, je jen Tvůj,
                 D#              G            Cmi
   při mně stůj, ještě mě chvíli nech, na ten mech slunce dech
      Fmi                 B                    D#           G     Cmi D
   až kopce rozhrne. Bože můj, Bože můj, ať je vidím jak poprvé.

2. Štěstí hledá každý stvoření, každej chce lásku a klid
   a možná, že bolest srdce přemění, jak vždycky chtěls´ ho mít.

R: Ó větře duj...

3. Možná, že člověk časem ohne se, to aby viděl věci líp,
   vzpomínám lásky, co kdy měla jsem a nebo chtěla mít.

R: Ó větře duj...