Habaděj, habaděj, to já mívám nejraděj,
chodit světem bez hlavy,
to mě vždycky pobaví.
Nebaví mě samota,
jdu tam je to klokota,
berum rozum do hrsti a hned ho z hrsti vypustím.
A někdy mívám za lubem, že se stanu holubem,
a polétám si elce pelce do pekelce nad dubem.
Habaděj, habaděj, to já mívám nejraděj,
ať si nikdo nemyslí, že si zpívám nesmysly.
Já si zpívám v každý době,
proti smutku proti zlobě,
aby nikdy nevyschly, tyhle krásný výmysly.
A někdy mívám za lubem, že se stanu holubem,
a polétám si elce pelce do pekelce nad dubem. 2x
Habaděj, habaděj.