Menu
A+ A A-

Vzpomínky

Poutníci

Za sebou zas jeden den
myslím že práce až nad hlavu mám
Tak toužím si vydechnout jen
stejně už děti své nezajímám
Zajdu si na správný místo
sedí tam vždy pár kamarádů

Při víně k pravdě je blízko
v tom někdo sedá si za náš stůl
Člověče to pravda není
nevím už kolik to může být let
Čas každému tvář hodně změní
tak jak mění se stále náš svět

R: Nemusíš nic říkat
   Nač máme si lhát
   Na všechno krásné
   můžem zavzpomínat
   Vždyť je o co stát
   Ptáš se mě proč tady sedím

Znáš to dnes za prací musíš se hnout
Ale proč naše město já nevím
proč ten náš zakouřenej kout
Kde velké plány jsme měli
stejně jak všichni co chtěj dál a výš

Možná že zbytečně smělí
dokud nezkusíš neuvěříš
Většina těch našich plánů
zmizela navždy jak pěna z piv
Ale to že dnes sedím tu s tebou
to je pro mě osmej světa div