Tam do těch krabic od bot se léta nedívám,
jsou tam lásky mé i rozvod, 
dnes už fotky nesbírám.
Obrázky toho co není 
a smutek ve víně,
možná mě v matronu změní
i s kočkou na klíně.

Jsem pořád pěkně živá
a žádný celuloid, 
jen někdy je mi zima
a tak už raděj pojď, 
když ve mě všechno mlčí a dveře zamykám, 
mé srdce - doupě vlčí, už lásce odvyká.

Tak zůstaň, když nemáš kam jít,
zůstaň, když budeme chtít,
ať svítí světla v domě,
smím chtít - to co Ty po mě.
Tak zůstaň.

Už koupila jsem foťák, chci začít na novo,
tak usmívej se - no tak, pár snímků a hotovo.