Jedním vlhkým letním ránem
   Vydal jsem se za podnájmem
   Ze všech adres, co mi zbyly
   Navštívil jsem pána z vily
   Před vilou zrály třešně
   Já vypadal bezútěšně
   Zazvonil jsem plaše krátce
   Vyšel muž tak k šedesátce
   
   Zavřel za mnou stará vrátka
   V hale cinkla cinkrlátka
   Po schodech mě vedl vzhůru
   Myslel jsem si, má to túru
   Starožitník mě jen měřil
   Že to vyjde, v to jsem věřil
   Jen jsem neznal, proč se lekám
   Proudila snad ve mně řeka
   
   Zavedl mě do pokoje
   Mělo to být sídlo moje
   Obrazy a staré rámy
   Sošky, lampy, svícny, dámy
   Křesla, vazby, gobelíny
   V koutech černé pavučiny
   Pokojíku, řekni, chceš mě
   Pod oknem mně kývly třešně
   
   Oči jely po pokoji
   Náhle se mi obraz dvojí
   Ztrácím dech a ztrácím slova
   Na stěnu se dívám znova
   V hlavě se mi všechno mísí
   Na skobě tam důtky visí
   Řemínky jsou z černé kůže
   Hledám výraz toho muže
   
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě
   Na řemíncích visí třešně
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě
   Ocelové zrůdné třešně
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě
   Lásko, lásko, lásko, lásko
   Lásko, lásko, lásko...
   
   Vyprávěl mi příběh krátce
   O životě na oprátce
   O zkřížených bílých hnátech
   Srdcem jsem mu visel na rtech
   O vodě a hořkém sklepě
   O důtkách, jak hladí slepě
   Poslouchal jsem jeho slova
   A začal jsem rozbalovat
   
   Přes rok bydlím s pánem z vily
   Z třešní jenom pecky zbyly
   Lásko, lásko, řekni, chceš mě
   S každým jarem kvetou třešně
   Lásko, lásko, lásko...