Já jsem tu holku znával,
míval z ní v hlavě nával,
i když snad smutná,
v očích stále smích.
Dal bych ji svoji lásku,
dal bych snad život v sázku,
svět u ní stát,
hlídat její stín.

Jen jednou držet její dlaň,
jen jednou snít stejné sny, 
nevidět přitom prázdnou pláň,
která mi odčítá prázdné dny, prázdné dny.

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět 
těch pár prostých vět
láskou máš žít.

Kde najít sílu k tomu
stisknout ten zvonek domu,
kd její smích 
vládne čtyrem zdem.
Uvidět zlatou mlhu,
smát se jak blázen tomu,
že prázdnou pláň 
nikdy nespatřím.

Jen jednou držet její dlaň,
jen jednou snít stejné sny, 
nevidět přitom prázdnou pláň,
která mi odčítá prázdné dny, prázdné dny.

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět 
těch pár prostých vět
láskou máš žít. 

S touhletou dívkou pak krajem jít,
nevidět, neslyšet, stále jen bdít,
tajně se radovat už nemusíš snít
a naučit svět 
těch pár prostých vět
láskou máš žít,
a naučit svět
těch pár prostých vět
láskou máš žít.