Cítím (vítr ve tváři)

Petr Muk

Chtěl jsem být pouští
písek a žár
poutníků kroky 
podél mořských čár

chtěl jsem být jasným světlem 
chtěl jsem být tmou 
chtěl jsem být pouští
po níž lidé... šlapou

zahlédnout tě 
v jádrech skrytých světů
s nicotou sám
pak splynu v jednu větu

doprostřed kruhů 
chci tvým královstvím plout
marnosti vzdávám
zbavený pout

pak citím 
jak vítr vane na mou tvář
citím
že se blíží dávná zář    cítím

chtěl jsem být studnou 
co nevysychá
dešťovým proudem
kterým život dýcha

chtěl jsem být ohněm 
k ránu hřejicím 
pro tvoji přítomnost
já chtěl jsem být vším

a cítím 
jak vítr vane na mou tvář cítím   
že se blíží dávná zář    cítím

snad stoupám    
chci najít pravdy utajené 
a vnímám  
co se mi zdálo tak zamlžené 
pak cítím    
jak vítr vane na mou tvář
cítím že se blíží dávna zář
cítím