Emi            D            G
1. Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
       C             D           G
   ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
          Emi        D            G
   když, podezírán, pevně v sebe věříš,
         C             D            G (Hmi C D G)
   však neviníš svých soků z bezpráví.

2. Když umíš čekat beze mdloby,
   lží obtáčen jsa, neupadat v lež,
   když, záštím oblit, sám jsi beze zloby,
   slov ctnostných nadarmo však nebereš.

3. Když umíš snít, a nepodlehnout snění,
   když hloubat znáš, a dovedeš přec' žít,
   když proti triumfu i ponížení
   jak proti svůdcům společným jsi kryt.

4. Když nezoufáš, nechť poctivá tvá slova
   jsou kroucena, by úskok z nich se stal,
   když hroutí se tvé postavení a znova
   jako dělník lopotíš se dál.

5. Když spočítat znáš hromadu svých zisků
   a na jediný hod vše riskovat,
   zas po prohře se vracet k východisku
   a nezavzdechnout nad hořem svých ztrát.

6. Když přinutit znáš srdce své i čivy,
   by s tebou vytrvaly nejvěrněji,
   ač tep i pohyb uniká ti živý
   a jen tvá vůle káže: vytrvej!

7. Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
   když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
   když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
   a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král.

8. Když řekneš svými vteřinami všemi:
   mně, čase, jak bych závodník byl, služ,
   pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi,
   a, co je víc, pak, synu můj, jsi muž!