Ami7         D4        Ami7  D4
Znám dívku co mluví jinou řečí
Ami7     D4         Ami7 C D
má v ulici okna pod věží 
Ami7          C     D       Ami       D4
když sedmnáct pírek k jejím dveřím přilétá
Ami7             C  D      Ami7
vím, že v ten čas bývá zakletá

Má v pokoji džbánek s uschlou růží
v ní laskavé vůně schovává
dlouze rozpomíná si svou píseň o rybách
den do ticha vzdychá v pochybách

Stůl, kulatý ubrus, těžký svícen
v něm smolnaté svíce zapálí
oknem vejdou lidé celí v peří odění
ten oděv je bílé brnění

Znám dívku co léčí ptačí řečí
svých sedmnáct mužů z prokletí
touhou už je nespálí jen křídla rozplétá
Ami7              C     D
pláč teče jak voda stoletá

Sám přečti si příběh ze svých dlaní
má pravda je pouhé dojetí
já vím, že mě slyšíš, že mi jednou uvěříš
zvoň sedmnáct nocí u dveří