D A7 D
Když je člověk sám, pak neví, kam by rukou sáh,
A7 D D7
stává se pak obyčejně zaměstnancem drah.
G A7 D D7
Po nocích a o nedělích šraňky stahuje,
G A7 D
na zpocený okna prstem touhy maluje,
A7 D
když je člověk sám tak mnohé snáze pochopí.
D7 G D
R.Ty stovky vlaků, co tu jezdí dobře znám,
D7 G D
aspoň v tý nádražácký boudě nejsem sám,
F#mi A
do dálky běží lesklý pásy kolejí,
G A7 D
že vedou někam domů, je mou nadějí.
Nepospícháš, když tě čeká jen studenej práh,
zaprášená petrolejka, ze samoty strach,
chtěl bys někam přes koleje mezi lidi jít,
jen tak v hadrech vod voleje dobrej pocit mít,
nepospícháš, i když déšť ti oči zarosí.
Osvětlený vagóny když míhají se tmou,
jen pro sebe ponecháš si prosbu jedinou,
aby u tvý boudy jednou rychlík zastavil,
ty bys celej ve svátečním klidně nastoupil,
vodjel tam, kde touhy tvý se rázem vyplní.