Rec.: Ženy čarovné krásy okouzlují muže již dlouhé století.
Muže prosté, stejně jako muže významné.
A tak ne náhodou byly krásným ženám přisuzovány síly tajemné,
nadpřirozené, byly ztotožňovány s ďáblem.
A o jedné takové dívce vypráví i balada, kterou vám teď zazpívám

Emi              D                C               H7
Muži do sedel už sedají, v zbroji zlacené jdou se bít
Emi             D          C            H7
já jako jeden z rytířů teď s nimi musím jít.
G            Ami        C         D
Velké vojsko cizáků mou zemi pustoší
Emi         D               C           H7
a jen hroty bodáků v slunci pomstu tlumočí.
Emi            D         C            H7
V zeleném poli bitevním uvadnul něžný květ
Emi              D              C             H7
před bouří ticho poslední a pak koně daj se v let.

          C           D         G            C
R: V čele cizáků jede dívka očí modrých jako len
            D            G          H7
   v ústech růži má a ta ústa k líbání.
          C           D              G            C
   V čele cizáků jede přízrak, dívka nejkrásnější z žen
          Emi         D         Emi
   kdo ji spatří toho láskou omámí.

Já nemoh meč svů pozvednout proti dívce v hedvábí
když usmála se přede mnou, ten smích mě omámil.
Teď na rukou pár řetězů a mříž mi přísluší
a jen píseň krkavčí vysmívá se do uší.

R:

Už na nádvoří mě vyvádí, je tu zvláštní lešení
ta cesta k němu prý má být mojí cestou poslední.
Proč na hrdlo mi dávají ten provaz konopný
pak podlaha se propadá a já propadám se do tmy.

R:

Teď vidím jeno očí pár, jsou modrý, já je znám
a ústa plná úsměvů, vždyť je to ďábel sám.
Stojí přede mnou, je to ďábel očí modrých jako len
zbraní smrtící jsou ta ústa k líbání.
Dívkou nádhernou je jen přízrak, přízrak nejkrásnější z žen
kdo ho spatří, toho láskou omámí.