Jak mohl být prostý ten život můj, 
kdybych přála si míň slávy mít, 
spíš vážila víc toho mála co mám. 
Však úspěch vábí. 
Vábí moc i když málo dá nám. 
A lásku když chceš, 
kde ji vzít ? 
Pak pryč někam toužíš 
A kam? 
Čím výš se člověk dobral, 
tím snazší pád. 
Teď i já opouštím slávy trůn. 
Žena vládce jenž padnul 
mimo slunce má stát. 
Můj sen byl krásný. 
Svobodu všem, kdo jen snesou ten dar. 
Však ze snů i z listin je cár. 
A nemám, už nemám co dát. 

Bůh s tebou má Argentino. 
Co není snad přijde jednou.
Už pro mě neplač.
Nač dál zem solit
Vždyť mnoho slzí, máš ještě prolít. 

Jen žádný smutek a žádný flór. 
Náš rod měl vždy pýchu a vzdor. 
Život můj vždycky byl plný písní a her. 
I vám byl slíben 
ten ráj volných pěšin, 
kde dýchá se líp, 
kde nezní vzlyk synků a dcer. 
Proč nestal se skutkem ten slib.

Bůh s tebou má Argentino. 
Co není snad přijde jednou. 
Už pro mě neplač,
nač dál zem solit,
vždyť mnoho slzí máš ještě prolít. 

Rovni jsme si v tom, 
že rosteme v prach. 
A po snech zbudou jen schránky těl. 
Však ten, kdo vsadil strom, 
plody ač nesklízel, 
ten smysl svůj snad měl.