Já bejval divnej kluk,
a přátel měl jen pár,
nejvíc mě vábil hluk,
hluk poutí, ulic, fár.

Pak všechno přehlušil,
ten zvuk, co nedá spát,
já začal první píseň hrát.

Jabloň ví, kdy má kvést,
vítr zná směr svých cest,
říční proud modrých moří
hledá cíl.

Jabloň ví kdy má zrát,
a já dál musím hrát,
jenom tak má snad smysl,
abych žil.

Jabloň ví, kdy má kvést,
vítr zná směr svých cest,
říční proud modrých moří
hledá cíl.

Jabloň ví kdy má zrát,
a já dál musím hrát,
jenom tak má snad smysl,
abych žil.

Chtěl jsem bejt Picassem,
i srdce zvonů lejt,
tím čím však dneska jsem,
já vůbec nechtěl bejt.

Ví Bůh, kdo zařídil,
pár strun že v rukou mám,
a teď tu stojím tváří k vám.

Jabloň ví, kdy má kvést,
vítr zná směr svých cest,
říční proud v modrých mořích
hledá cíl.

Jabloň ví kdy má zrát,
a já dál musím hrát,
jenom tak má snad smysl,
abych žil.

Je, jé..