Zrcátko

Jiří Schmitzer

Dívám se do zrcátka
dívám se, dívám zkrátka
na svůj zjev

Na tom skle se mi zdají
že vlasy barvu mají
jako hněv

Jeden pouhý vzdech stačí
že se ten obraz račí
zamlží

Jen silou svého dechu
sfouknu se pro útěchu
do strží

Dívám se do zrcátka
dívám se, dívám zkrátka
do očí

Které, ač mé jsou zřejmě
civí tak nepříjemně
zpod obočí

Dýchnu, ať rychle mizí
můj obraz strašně cizí
se rozplývá

Čím rychlej' do noh pluje
tím víc mě rozděluje
plocha šedivá

Dívám se do zrcátka
dívám se, dívám zkrátka
bez ptaní

Zda jsem se někdy viděl
zda jsem se někdy styděl
ve spaní

Přemýšlím, zda-li nevím
já, co se sobě jevím
nevinný

Co jsem chtěl v pouhém vzdechu
odehnat pro útěchu
na chvíli

Přemýšlím, zda-li nevím
já, co se sobě jevím
nevinný

Co jsem chtěl v pouhém vzdechu
odehnat pro útěchu
na chvíli